thajsko

Poslední poznávání Thajska bylo v přeplněném a smoguplném Bangkoku. Ve městě je opravdu mnoho lidí, aut, budov, zvířat, prostě všeho víc, než jsem si před návštěvou dokázal představit. Dva proudy čtyřproudých ulic stojících v zácpě, stálé troubení klaksonů, nabízení všeho, především tuk tuků, taxiků a kdo ví čeho všeho turistům. 

To je jedna ze špatných stránek. Možná ta nejhorší je v sociálních rozdílech. Jednu chvíli vidíte boháče v luxusních autech, drahé hotely a za rohem je ulice plná lidí živících se z úplného minima se stánkem nebo často i bez ničeho. 

Střed města má také mnoho podob. Historická část s mnohými památkami, velké trhy, park s varany obklopený mrakodrapy nebo chudé čtvrti. 

My první den prošli čtrvrť Chinatown. Oblast s 5,5 tunovým zlatým Budhou, obrovským trhem, vyhlídkou na řeku, Waty na každém rohu a spoustou dalších. V ulících a trhu se dá lechce ztratit. Naštěstí názvy ulici sedí. Stačí mít dobrou mapu. Nám pomohl Průvodce.  

Druhý den jsme šli za více památkami, hlavně za Královským palácem, obrovský komplex budov. Platí se zde vstupné okolo 400 Bahtů. Pozor vstup je omezen oblečením. Páni dlouhé kalhoty a zakrytá ramena, dámy zakrytá kolena a ramena. Návleky na oblečení půjčují zdarma s vratným poplatkem. 

Třetí den jsme si vyhradili pro návštěvu Thajského boxu. Původně se mi moc nechtělo. Teď té návštěvy nelituji. Zajímavá podivaná. Večer jsme zašli na masáž, jako rozloučení s touto krásnou a rozdíluplnou zemí.  

Ubytování jsme našli ve čtvrti Sukhumvit v Crown hotelu (soi 29). Zastaralý hotel s nízkou cenou a přátelským personálem, můžeme jen doporučit.

Pro shrnutí. V Bangkoku je vše na co si vzpomenete.

Po náročném putování v národní parku Khao Yai jsme si chtěli trochu odpočinout. Povedlo se. Dorazili jsme do města Cha am. Město, které podle průvodce, je plné místních turistů, ne zahraničních. Průvodce opět nelhal a naše cesta za odpočinkem se povedla. 

Noc jsme strávili na pláži. Nikdo nic nenamítal. Přes den jsme dostali nabídku se najíst se skupinou místních studentů. Nabídku jsme přijali a dali si mořskou svačinku. K večeru tu hotely začly připravovat sezení na další den.

Druhé a poslední přespání na pláži. Museli jsme jet a to do blízkého města Phechaburi. Bohužel se probralo dlouhé ležení na slunci a červená ramena způsobovala pálení pod batohem. V Phetchaburi jsme zavítali do dvou jeskynních Watů. Byly to Waty jako každé jiné, jen v jeskyni. Vyšlap na kopec podívat se na palác a muzeum a nakonec cesta do Bangkoku. 

Do národního parku Khao Yai nás zavedla trochu náhoda. Nakonec jsme byli rádi. Park je vzdálený něco přes dvě hodiny severovýchodně z Bangkoku (severni autobusové nádraží). U vchodu koupíte jeden vstup a jak dlouho zůstanete v parku je na vás. My jsme zde byli přes 2 dva dny. Možností najíst se a ubytování je dost. My našli kemp, kde s vlastním stanem platí student velice symbolickou částku. Později jsme pochopili proč. Opice zde vlezou uplně všude. My nechali stan zavřený a opice se dovnitř dostala vlastní cestou. Díry jsou naštěstí opravitelné.

V parku žije spostu zvěře. Od pijavic přes jeleny, medvědy, tygry, opice, dikobrazy až po slony a spoustu dalších. Záhledli jsme spoustu opic, jelenů, dikobraza a slony jen letmo ještě před parkem. Při delším pobytům by mohlo být větší štěstí. :) 

Zážitky v pralesu jsou zajímavé. Pouze pozor na pijavice. Klukům se chytla a ja naštěstí zůstal nepokousán. 

Mezi místa patřilo několik vodopádů (pod jedním koupání), pěší trasy v pralese a krásné vyhlídky. Na den jsme si půjčili skůtr. 

Chiang Rai je severní provincie Thajska. Opět toto jméno nese i její největší město. Cesta sem trvala 11 hodin z Ayutthayi. Doba pobytu byla celé tři dny a kousek. 

Od této provincie jsme toho očekávali dost a také se to potvrdilo. Hornatá oblast plná spousty divů, ať přírodních tak staveb. Půjčení skůtrů nás dostalo i kousek od města. 

Mezi první navštívená místa patřil Bílý palác. Velice zajímavá kulturní atrakce lákájící mnohé turisty. Odraží moderní dobu, možná chce na něco upozornit nebo jen vydělat peníze. To mi je tajemstvím a zjišťovat to nebudu. Před palácem se nachází socha Predátora. V chrámu, krom tradiční modlící části, jsou malby postav z moderních filmů například Spiderman, Batman, Hulk, Mr. Yoda, Harry Potter a spoustu dalších. Moje pocity byly velice smíšené. 

Po paláci jsme vyrazili k blízkému vodopádu. Pohled na něj a následná koupel hned rozzářila duši. :)

Na fotkách se můžete podívat, jak krásnou jsme si dali večeři. Už několik let jsem chtěl ochutnat upravený hmyz. Docela mi to chutnalo a při další příležitosti ochutnám znovu. :)

Poslední den v Chiang Raii jsme se vydali ke známému Zlatému trojúhelníku. Cestou jsme našli pěkné koupání. Bohužel kvuli času jsme vynechali několik vodopádů severně od města. Zlatý trojúhelník, hranice Thajska, Myanmaru (Barmy) a Laosu, se nachází zhruba 3 hodiny pomalé jízdy od Chiang Raie. Bývalé světové centrum Opia. Muzeum bylo velice poutavé a plné informací včetně ukázky květin. Blízká výhlídka na Mekong a hranici slouží jako další turistická atrakce.  

Večer jsme si nechali udělat klasickou Thajskou masáž, která uvolnila na další putování do Národního parku Khao Yai.

Jedno z historicky nejznámějších míst Tahjska Ayutthaya. 2 hodiny autobusem z Bangkoku, přesněji ze severního autobusového nándraží. Město je obklopeno třemi řekami. V jeho centru se jsme se nestačili vynadívat na historické chrámy a architekturu.

Mezi nejznámější místa patří Wat Phra Si Sanphet z 15. století nebo Wat Phra Ram. Mezi další lákadla patří ležící budha dlouhý neuvěřitelných 42 metrů. 

Na obhlídku města jsme si půjčili kola za rozumnou cenu. Projeli jsme historické jádro s památkami a okolí. V centru města můžete potkat mimo velkého množství turistů, také slony, projížďku na nich jsme však vynechali. Měli jsme v úmyslu navštívit známý Floating market, bohužel v 22:00 hodin byl už prázdný. 

Celkem jsme zde strávili dva dny. Samozřejmě by zde šlo strávit mnohem více času, to však platí o všech místech Thajska. :)

Kanchanaburi je provincie západně od Bangkoku (3 hodiny autobusem z jižního autobusového nádraží). Největší město této provincie nese stejný název. Byl to první cíl naší cesty za poznáním Thajska. Ve městě se nachází legendární Most přes řeku Kwai a Železnice smrti. Navštívili jsme i muzeum stavby železnice. Ve městě i okolí jsme strávili 3 dny. Jako součástí každého Thajského města je zde spoustu Watů a dalších staveb. Ceny pro turisty tu jsou nižší než například v Bangkoku nebo Chiang Maii. 

Železnicí smrti jsme se vydali na její konec a navštívili vodopád (u které jsme i přespali), jeskyni a užili si první kontakt s přírodou. U jeskyně jsme při koupání dostali pozvání poobědvat s místní rodinou. Velmi milí a pohostinní lidé.

Náš další cíl byl historické město Ayutthaya.