Články

V červenci 2011 jsme podnikly výlet na kole do jížních Čech. Pětidenní putování z Pardubic až do Českého Krumlova, Českých Budějovic, Třeboně a dalších měst. Tento výlet jsme plánovali několik měsíců. Konečně jsme našli správný čas a vyrazili. První den, jsme měli sraz s Ondrou brzo ráno v Heřmanově městci. Každý v nohou prvních 20 kilometrů. Od "Heřmaňáku" nás čekal první výšlap z nížiny. :) Cestou kolem zřiceniny Lichnice. Cesta nás vedla víc a víc k jihu. Vysočina se ukázala jako důstojná soupeřka a předhazovala nám kopec za kopcem. Nejhorší část byla kolem Havlíčkova Brodu. Celou cestu jsme se drželi po III. třídě a takřka jsme nezabloudily. Dvě hodiny před cílem oběd a hurá směrem do Lipnice. Po 160Km nás čekalo orosené pivo v krásné dřevěné chalupě Ondry strýce, opravdu nádherné místo. Druhý den jsme si přispali a vydali se po okolí, přes Český rudolec do Slavonic a zpět směrem na Matějovec. Zde jsme si lehli u rybníka a opíjeli se krásou okolí, křikem dovádějících mládežníků a stáčeným vínem ze Slavonic. Opravdovou pohodu nepřerušil ani letní deštík. Na tento okamžik často vzpomínáme ve městě. Čtvrtý den nás dovedl do Českých Budějovic podél Vltavy. Dokonce jsme z dálky viděli Temelín. Krátká prohlídka náměstí, kolejí, kde Ondra pobýval. Bohužel nám začlo pršet. Schovali jsme se a čekali. Nepršelo dlouho, ale stačilo to, abychom nestihli výlet do Hluboké. Po dešti jsme se přesunuli pod Třeboní za dobrým kamarádem Honzíčkem, bydlícím přes prázdniny v echtovním sudu. Tomu patří dík za přespání a pořádnou ožíračku. :) Patý den jsem se brzo vytratil s nemalou kocovinou kolem 8 a upaloval na vlak do Jindřichova Hradce. Ondra jel den po mě s náležitým odpočinkem a jel až do Havlíčkova Brodu. Jižní čechy jsou krásné. Viděli jsme několi míst a stále více a více jich v této části naší země chci vidět. V dalších letech se tam rozhodně dostanu. :)

V roce 2010 jsme se s kolegou výletníkem Ivanem domluvili uspořádat vlastní výpravu do Julských Alp. Samozřejmě jsme chtěli co nejvíce ušetřit a užít si tu nejlepší dovolenou. Zvolili jsme cestování s velkým batohem a spaní pod šírákem nebo ve stanu. Cílem bylo poznat nová místa a vidět nádhernou přírodu. Cesta se uskutečnila v srpnu roku 2010. Zažli jsme 14 nevšedních, zajímavých i krušných dnů. Seznámili se se spoustou jedinečných lidí a stihli si i odskočit do sousedního Chorvatska na jeden den odpočinku u moře. Den první Odjezd z Pardubic do Brna a nástup na Jihoalpský express autobusové dopravy Jenda (18:10). Čekala nás cesta do italského města Tarvisio. Pořádný český oběd a pivo bylo rozloučení s Českou republikou. :) Den druhý Přijezd do Tarvisia okolo 1:30. Následoval 3 hodinový pochod k jezerům Laghi de Fusine(924 m). Laghi di Fusine Jsou to dvě krásná jezera - Horní a Dolní. Několik desítek metrů od břehu jsme postavili stan a šli dospat nepohodlnou jízdu autobusem. Zde jsme začli potkávat velké množství turistů. Jezera se nachází pod horou Mangart (2679 m), jejiž sedlo jsme se vydali. Cestou jsme se rozhodli uvařit naši instantní stravu na vařiči. Jak to bývá na každé cestě člověk něco zapomene. My jsme oba zapomněli lžici. Postavili jsme se k tomu hrdě a začli vyřezávat. Šlo to celkem rychle. Po několika hodinách bylo možné jíst. Pokračovali jsme pochodem na Mangart. Šlo o převýšení víc jak 1000 metrů na vzdálenosti kolem 5 kilometrů. Výstup byl náročný, ale dal se snést do té doby než nás překvapilo proměnlivé počasí vysokých hor. V mžiku se zatáhlo a rozpršelo. Schovávali jsme se pod převisy a podél skal. V poslední časti výstupu jsme už hledali místo pro přespání. Nakonec jsme vše zvládli a dastali se do Mangrtského sedla (2055 m). Kvuli přicházející tmě jsme přespali v místní Turistické chatě (Koča). Den třetí Po probuzení jsme se vydali do Bovce. Jedno z nejznámějších měst Slovinska. Hlavně turistikou a sportem. V okolí se nachaází například Vrchol Svinjak, řeka Soča a vodopád Boka. Do města jsme se dostali stopem a dokonce potkali auto plné čechů. Našli jsme si za městem příhodné spaní u krásné řeky Soči, umyli se v 6 stupňové vodě a šli spát. :) Den čtvrtý Vodopád Boka Po dobré snídani jsme pokračovali do okolí Bovce k vodopadu Boka. Jedná se o přes 100 m vysoký a kolem 30 m široký vodopád. Vedou k němu dvě cesty. Vyzkoušeli jsme obě. Vrchní velmi zdlohavá a náročná, vede až nad vodopád. Druhá je méně náročná a skýtá lepší pohled na tento úkaz přírody. Od vodopádu jsme jeli do Bovce na návštěvu českého kempu. Dokonce jsme potkali Ivanovi známé. Spaní na letišti pod hezkým přístřeškem. Bohužel nás za noc několikrát budil hluk z okolí. Den pátý Rano jsme se kvůli změnám počasí rozhodli změnit plány a vyrazit na dva dny na jih. A to konkrétně do města Portorož. Cesta trvala stopem celý den. V naprosté většině nám zastavili velmi brzo. V jedno případě byla doba čekání dokonce 3 hodiny. Večer jsem se do Portorož dostali a našli místo v místním kempu. Kemp poskytl místo pro vyprání věcí a umytí sebe v teplé vodě. Den šestý Pláž Savudrija Přístavní město Porotorož je krásné, plné nových domů, hotelů, barů a s upravenými plážemi. Bohužel pro náš způsob cestování je příliš drahé. Místní obyvatelé dokonce jezdí do nekolik kilometrů zvdáleného chorvatska. Podle jejich příkladu šla i naše cesta. Vybrali jsme si město Savudrija. Na skalnaté pláži se dalo výborně přespat a do blízké kempy byly zdrojem vody i jídla. Den sedmý Válení se na pláži bylo čekaným odpočinkem po výstupu na Mangrtské sedlo. Ležení a nic nedělání celý den. :) Vzniklo také konečné rozhodnuti o navštívení jeskyního systému Postojna jama. Dokonce jsou jeskyně cesto do do města Tolmin. Den osmý Do Postojny nás odvezli dva stopy. Jeden starší, ale velmi usměvavý italsky profesor a druhý ukecaný podnikatel. Postojna jama je síť chodeb (přes 20 km). Kdo znáte Zoo ve Dvoře Králové určitě si pamamtujete vláček. Podobný vláček, ale na kolejích, jezdí v této jeskyni. Obrovské chodby, tísice lete staré krápníky a dokonce několik druhý zvířet žijících pouze zde nám přineslo hezké poznání. Postojnu mohu všem vřele doporučit. K večeru jsme našli spaní na nedaleké louce. Zase pod širákem. Den devátý Stopem do Tolminu a vyhlídka na majestátní vrcholy v Triglavském národním parku přes které se musíme dostak k Bohinjskému jezeru. V Tolminu nás čekalo nakoupení zásob a vyrazit. Stálé stoupání poskytovalo lepší a lepší výhled na krajinu. Do večera jsme stihli ujít převýšení 700 m. Stan jsme postavili v lese u cesty, doufajíc, že nás nikdo nenajde. Den desátý Triglavský národní park Ráno jsme vstali velmi brzo a pokračovali. Cestou nabrali vodu v malém pramenu. Pro jistotu jsme do ni přidali dezinfekci. V Koče pod vrcholem Vogel (1922) nám uvařili čaj. Z vrcholu Vogel byl úžasný pohled na Triglavský národní park. Tu vyhlídku jsme si užívali i při vaření obědu. V tu chvíli jsme jestě nevěděli, co nás čeká. Cesta z vrcholu k jezer Bohinj byla po stráních a sjezdovách místního ski areálu. Bohinjské jezero Nicméně cíl byl nadosah. Odpoledne nás přivítalo jezero Bohinj. Unaveni jsme využili služeb místního kempu a koupel v jezeře. voda byla velmi příjemně chladivá. Z jezera byl neuvěřitelný pohled na hory okolo. Dokonce jsme viděli do hloubky několika metrů. V kempu byl cyklozájezd z čech. Přjemné slyšet po dlouhé době češtinu. Den jedenáctý Rámo jsme se ještě kochali jezerem. Podle průvodce jsme udělali nekolikakilometrovou procházku okolo a šli dál. Nakoupili zásoby a pomalu vyšli k dalšímu cíly a to jezeru Bled. Prošli jsme několika malými vesničkami a našli spaní pod vrcholem Rudnica (946 m) Den dvanáctý Na Rudnici jsme vyšli bez problémů. Nahoře byla dokonce kniha. Po zapsání a užití vyhldky jsme pokračovali směrem na Bled. Sešli jsme níž a uviděli řeku. Malá říčka jejiž název si už bohužel nepamatuji. Bylo to za obcí Stará Fužina. U řeky jsme postavili Byvak. Měl sloužit jen na odpoledne a poté postavit stan. Byvak se nám tolik líbil, až jsme se rozhodli pod ním přespat. Den třináctý Byvak nám byl osudným. V noci se velmi rozpršelo a kraje spacáků zmokly. Zůstali jsme na místě a sušili věci. Odpočinek se nám docela zamlouval. Věci bez problému uschly a rano nás čekala cesta na Bledské jezero. Den čtrnáctý Bledské jezero Hned první stop nás odvezl k Bledskému jezeru. Nakoupili jsme, jako obvykle v marketu Mercator. Mercator je market v každé obci Slovinska. Bled je velmi turisticky známe místo a proto tu je více než dost návštěvníků. Budovy a prostředí je přispůsobeno turistům. Bohužel tímto ztrácí tu krásu přirody, kterou jsme poznali u Bohinjského jezera. Uprostřed je ostrov s klášterem, kam jezdí loďky a vyhled z hradu taky není k zahození. :) Den patnáctý Stopem do Tarvisia. Na několik stopů a večer jsme dorazili do města. Byla potíž sehnat místo na spaní, protože se blížila obrovská bouřka. naštěstí existuje zákon o přespání v přírode v itáli. Turisté si mohou postavit stan na jednu noc téměř kdekoliv v přírodě. Našli jsme místo za městem u řeky v lese, kde jsme přečkali velkou bouřku. Den šestnáctý Bouřku jsme přežili ve stanu relativně v suchu. Čekal nás den čekání na autobus. Ve městě jsme koupili zásoby. Autobus dorazil v noci a čekal nás návrat domů. S touto cestou jsme byli oba spokojeni. A rozhodli se na rok 2011 podniknout podobnou cestu do rumunských Karpat.